JIŘÍ FRANTA (1978) kreslením a malováním tráví už dlouho úplně nejvíc času. Kromě toho vytváří výtavrné instalace, objekty nebo videa. V nakladatelství Labyrint se jako ilustrátor a autor komiksů podílel na knihách Proč obrazy nepotřebují názvy (2015), která získala ocenění Zlatá stuha a Magnesia Litera, a Průvodce neklidným územím I (2016), jenž byl oceněn jako Nejkrásnější česká kniha roku. Je členem umělecké skupiny Rafani a vystavuje v umělecké dvojici s Davidem Böhmem. Společně také zakládali komiksový časopis KIX, navrhli trička pro fanoušky Bohemky a opakovaně se dostali mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Recenze knihy: Okamura, O. Město pro každého. Manuál urbanisty začátečníka. Praha: 2020, Raketa-Labyrint. ISBN 978-80-86803-67-8.

Markéta Hossingerová

Kniha Město pro každého se navzdory svému názvu nezdá být o městě pro každého. Nebo ano? Čtenář si podobnou otázku musí nutně položit hned při pohledu na knižní obálku – cožpak ta chaotická změť staveb, budov, silnic, aut a prazvláštně uspořádaných ploch na nichž stojí kreslení obyvatelé má znázorňovat město pro každého? Neslušel by názvu otazník?

Neslušel! Kniha předně vůbec není návodem, jak bychom onoho vysněného města pro každého mohli dosáhnout. Naopak. Osamu Okamura má totiž v úmyslu čtenáři sdělit důležitou informaci, a sice že město je pro každého přesně takové, jaké právě je. Právě teď.

Krátkými kapitolami naditými informacemi s všestrannými souvislostmi, představuje autor město jako dynamické prostředí, jehož místa a oblasti se proměňují tak, jak se vyvíjí jeho obyvatelé. Pro knihu je typické, že reflektuje zejména stavební a urbanistické trendy posledních dvou staletí, tedy období, kdy město začalo výrazně expandovat za své dosavadní hranice. A zejména pak také autorův pohled, kterým nahlíží na dnešní město převážně kriticky. Ostatně to si kniha předsevzala učit i své čtenáře – podtitul zní: manuál urbanisty začátečníka.

Stěžejním a osobitým prvkem celé publikace, který ji činí výjimečnou, je obrazový doprovod, který využívá dílo autorské dvojice Davida Böhma a Jiřího Franty. Kromě černobílých ilustrací jsou použity fotografie modelových měst, resp. městských částí, které autoři pro tento účel vytvořili. Modelové město je přiznaným specifickým prostorem, který v sobě spojuje velmi přesné a detailní pozorování reálného města a uměleckou reflexi jeho vnímání samotnými autory. Jsou to právě fotografie modelového města a jeho zákoutí, které celou publikaci neobvykle na více než 10 stranách uvozují a rozhodně zaujmou. Zpracování modelu zajišťuje, že je na něm dlouho co objevovat, ovšem čím déle jej čtenář pozoruje, tím znepokojivěji se znázorněné situace začínají jevit. Neudržované ulice, oplocené parcely, všudypřítomné automobily. Od hravosti dětských angličáků k naléhavosti ucpaných ulic měst. 

Texty jsou důmyslně propracované a vysvětlují v širokých souvislostech i pomocí drobných detailů poměrně komplexní problematiky současných městských oblastí a procesů. Ve vyváženém poměru nechybí souvislosti historické, ekonomické, společenské, environmentální. Při čtení si uvědomíme, jakého významu nabyla doprava, podíváme se do zahraničí, a dokonce i trochu do budoucnosti.  Autorovi se přitom tyto vhledy podařilo formulovat na poměrně malém prostoru, avšak daní za to je vysoká náročnost textu. Častěji se objevují cizí termíny a celé odstavce jsou vhodnější pro trochu zkušenější čtenáře, kteří minimálně ví, kde si vyhledat slovo, kterému nerozumí. Nicméně oním čtenářem, pomyslným urbanistou začátečníkem, může být kdokoliv, na věku záleží pramálo. Důležitější je odvaha podívat se městu, společnosti i sobě tváří v tvář.